2007-05 Trosečníci - Takový normální ostrov

2007-05 Trosečníci - Takový normální ostrov

Bezdědice, 11. 5. 2007 - 13. 5. 2007

Reportáž:

Od prvních kilometrů nám řidič dával jasně najevo, kdo je tady pánem. Až jsme měli strach, že se nám povede s linkovou Karosou ztroskotat daleko dříve než v plánovaných Bezdědicích.
Nakonec jsme ztroskotali až na návsi v Bezdědicích a vyrazili jsme najít nějaký nocleh. Za vděk jsme museli vzít základnou DDM, ale pořád lepší než písečné blechy.

Po ubytování se objevila šamanka Květa, která nás připravila na věci příští. Oznámila nám, že jsme ztroskotali právě v době turnaje kmenů (on ten ostrov asi nebude tak opuštěnej, jak jsme si mysleli) a jelikož všechny kmeny onemocněly, je na nás nahradit nemocné členy a pomoci šamanům vyhrát turnaj. Příslušnost ke kmeni znázorňovala kost s barevným korálkem. Vypadala podezřele pravě; k večeři ale naštěstí byla polívka. Šamanka Květa se jen tak mezi řečí zmínila o zakázaném místě zvaném Jeskyňky, které je stiženo kletbou a nikdo tam nechodí. Obzvláště po setmění. Nu … počkáme na setmění a vyrazíme.

Slunce zapadlo a my jsme jako jeden muž vyrazili k Jeskyňkám. Abychom se nebáli, dodávali jsme si odvahu hlasitým povídáním a siláckými řečmi, jak se nebojíme. U Jeskyněk jsme našli příbytek a v něm pár svíček, lidskou ??? lebku a části deníku. Zbytek bohužel shořel. Navíc jsme zjistili, že některé pasáže jsou psané pro nás neznámou řečí. Poprosíme Květu, jestli s tím dokáže něco udělat.

Z deníku jsme zjistili, že na ostrově někdo kdysi dávno ztroskotal a duch piráta mu odhalil, kde je ukryt poklad, který by se měl vrátit právoplatnému majiteli. Aha … takže vyhrát turnaj kmenů, najít poklad a ještě ho vrátit majiteli. To vypadá na napínavé ztroskotání.

Sobota ráno:
Květa nám oznámila, že prvním úkolem je dokázat, že jsme praví domorodci. Musíme si ulovit jídlo, najít vodu, rozdělat oheň a pak to spojit a uvařit si. Během toho všeho nás naši šamani připraví na odpolední turnaj a večerní slavnost. Musíme se naučit bojové umění našeho kmene, připravit si legendu o našem vzniku a nakreslit vlajku. Ulovení divočáka proběhlo v pořádku, vodu jsme také našli, ale sběr brambor a dřeva přerušil silný liják (období dešťů je holt období dešťů), takže Květa a ostatní šamani použili kouzlo a oběd se uvařil sám (Pepíček: prej sám, pche). Aspoň jsme měli více času pro přípravu na večerní slavnost.

Sobota odpoledne:
A je to tady. Turnaj kmenů. První disciplínou bylo bojové umění. Dva z našeho kmene bojovali v našem tradičním boji a ostatní z nás bojovali na kolbištích soupeře. Druhý úkol nás čekal v lese. Museli jsme schovat naši vlajku a na zvukový signál jsme museli vyrazit a dobít vlajky ostatních týmů, aniž bychom přišli o svoji vlastní. Zde se projevili mezery v základním výcviku. Na druhý, třetí nebo čtvrtý pokus bychom ale určitě byli schopni vymyslet strategii, nad kterou by i Alexandr Veliký valil oči. Poslední disciplínou bylo odlití stopy zvířete. Až na odlití stopy traktoru (divné zvíře) a hrnku (asi jsme tu sádru neměli nechat zatvrdnout) se všem týmům podařilo nějakou stopu „ulovit“ (a červenému týmu dokonce stopu pravou).

A teď už honem zpět, doladit věci na večerní slavnost a po večeři to vypukne. Ha, zrada. Ještě na nás čekala jedna disciplína. Z nasbíraného dřeva do lahve od okurek jsme museli rozdělat oheň a komu hořel nejdéle byl vítěz. Bohužel se nám nepovedlo oheň rozdělat ani na šest sirek. Pomoci nám museli šamani (šaman Mike je v tomto prostě nepřekonatelný) a pak se nám smáli.

Po vydatné večeři (hmmmmm ….. pečeně) jsme vyrazili na slavnostní oheň. Každý kmen předvedl to nejlepší ze svého repertoáru a čekali jsme na vyhodnocení od Velkého šamana (takhle velkého šamana jsme již dlouho neviděli). Po chvíli napětí jsme se dozvěděli, kdo si v kmenovém klání vedl nejlépe. Nejlepší tým byl odměněn malým společníkem na dlouhé cesty, který nám toto dobrodružství bude navždy připomínat. Také jsme se dozvěděli, že každý tým, podle toho, jak si vedl při soutěžích, dostane částečně přeložený deník a Velký šaman provede kouzlo, které odhalí kudy se dát k tajemné hoře a konečně i za pokladem. Lebku nalezenou v pátek jsme měli nést s sebou, neboť ta samí střeží i poklad.

Neděle ráno:
Nechť stíhání pokladu započne. Za úmorného vedra jsme vyrazili na cestu mnohem delší než obligátně proklínaná cesta na vlak a po dlouhých hodinách dorazili k úpatí sopky. Statečně jsme se začali drápat úbočím nahoru a modlili se, aby trosečník poklad nezakopal na úplném vrcholku. Asi to zafungovalo; ani ne v půlce výstupu jsme v úzké soutěsce uviděli druhou lebku a u ní Velkého šamana. Pomocí jednoduchých indicií a za nechápavých pohledů kolemjdoucích trosečníků jsme vyhrabali ten dlouho očekávaný poklad. Dřevěné korálky a kovová kolečka??!! Tak to nečekal nikdo z nás. Jediný, kdo projevil radost byl Velký šaman. Nalezené harampádí je prý dávno ztracený poklad jeho kmene. Poprosil nás o navrácení a pozval na opulentní hostinu k rybníku. Během hostiny ještě vyměnil nalezený kovovo-dřevěný poklad hodnotný pro něj za poklad přeci jen poněkud sladší a hodnotný pro nás a oznámil nám, že z ostrova vede cesta a do odjezdu vlaku zbývá už jen hodina. Takže honem dolů, na vlak, domů a každému o tomto skvělém dobrodružství vyprávět.

Fotogalerie:


Kontakt

Klub PMD, z.s.

Jana Palacha 1103, Mladá Boleslav, PSČ 293 01

+420 732 583 484