2007-01 Dobytí severní­ho pólu

Bezdědice, 26. 1. 2007 - 28. 1. 2007

Reportáž:

Na tenhle víkend jsem se strašně moc těšila. V Bezdědicích jsem byla už po 3., a tak vím co od toho očekávat. Prostě hodně zábavy a legrace a žádný nudný sezení doma u telky ;o)! V pátek jsme se všichni okolo 6. hodiny večer sešli na autobusovém nádraží v Mladé Boleslavi. Veselých pozdravů od kamarádů je vždycky mnoho :)! Konečně přijel autobus, který nás dopraví do Bezdědic. S kámoškou Domčou jsme celou cestu poslouchaly mp3. Už jsme na místě! Hurá!!! A teď rovnou zabrat naši oblíbenou postel... většina lidí se okamžitě rozběhla a letěla si zabrat svoje postele, na kterých budou spát už po několikáté (No jo:"Stará láska nerezaví"). Zbytek večera jsme se rozdělovali do družstev a hráli různé hry... nejvíc se mi líbila tahle, protože téma víkedu bylo "CESTA NA SEVERNÍ PÓL", tak jsme museli asi za 10 minut doběhnout pro všechno oblečení a jednoho člena družstva pořádně nabalit oblečením, protože prý při expedici omrzl. No ještě, že neoblíkaly mě... chudák Filip měl na sobě 27 kousků oblečení!!! No a další dny jsme hráli různé hry, jako např. městečko Palermo, nekonečnou vybíjenou (ve sněhu!), no a taky různé hry, které pro nás připravili vedoucí. Jo cestou jsme při jedný hře potkali fakt krásnýho Yettiho :o)!!! V neděli jsme si všichni sbalili a pádili vlakem domů!!! Na tenhle víkend prostě jen tak nezapomenu... Janča Nováková

A jaký byl vlastně příběh?

Cíl mise je jednoduchý ... najít na severním pólu ztracené tučňáky a dostat je zpět domů.

Prvním úkolem cestovatelů bylo připravit se na cestu, což spočívalo v zabalení si na cestu, resp. oblečení jednoho člověka do co nejvíce oblečení. Dalším úkolem už byla cesta samotná, která probíhala formou kvízu. Za každou správnou odpověď se naše lodička posunula na mapě blíž k severnímu pólu. Po přistání už to začalo být drsné. Nejdříve jsme museli uklidit pobřeží znečištěné odpadky. Po odnesení všeho svinstva jsme se podle mapy vypravili k nejdivnějšímu obyvateli této ledové krajiny. Před námi se tučňáky pokusil zachránit hokejista, ale bohužel zemřel a my ho museli najít, zlomit jeho kletbu, aby nám prozradil, jak tučnáky najít. Ve vánici jsme ho našli a on nám prozradil, že musíme uvařit Játymu (nevlastnímu bratrovi Yettiho) čaj a on nám tučnáky vydá. Uvaření čaje se ukázalo jako největší problém, ale vše jsme zvládli a tučnáci se uchýlili do adoptivních rodin a my vyrazili domů.

Fotogalerie: