Dalším krokem za pokladem byla naše cesta na Zvířetice. Cesta byla krásná, počasí nám přálo, ke štestí stačilo už jenom málo. Museli jsme najít další stopu vedoucí k pokladu. Možná už i poklad samotný. Tak ne, bohužel, byla to jen stopa. Dokonce stopy dvě. V první byla tajná zpráva, že se máme vypravit do blízké stejnojmenné vesnice a najít klíč. Druhou nápovědou, kde se nachází poklad, je mapa. Najít klíč nebyla taková sranda.
Přeci jen ... stopa tvora, který nás měl ke klíči zavést vypadala strašidelně a my se báli, co nás čeká. Podle misky s pitím jsme našli stopu, která po troše násili vydala své tajemství. Osvěženi zmrzlinou a kávou jsme vyrazili na vlak a cestou luštili, kde se asi nachází tajemné místo s pokladem. Už ve vlaku nás napadlo, kterým směrem se vydat.
A jelikož známe dobrodružné filmy, jedna skupina si vzala klíč a druhá mapu a vše dáme dohromady při dalším výletě.
V kostce se dá říct, že jsme si užili krásných necelých 7 hodin na cestě, prošli jsme se, dali si oběd, vydrápali se na nejvyšší bod na Zvířeticích, rozlouskli záhadu, jak se dostat k pokladu, svezli se vlakem, opálili se a hlavně...
...do Kilometrobraní se nám započítalo krásných 16,42 km. ;)
Tak zase příště. Tentokrát už (podle všeho) na poslední části cesty za pokladem.