2017-02 Hrrrrr na Yettiho

Putování za Yettim, resp. pro jeho trofej, jsme odložili na pozdější termín a jak se ukázalo, bylo to jen dobře. Počasí nám přálo a lovců se sešlo poměrně velké množství. 

Hry, které provázely víkend jsme rozdělili do několika bloků. Ihned po příjezdu a ubytování, pod vedením zkušeného stopaře a lovce, čekalo na děti ověření jejich loveckých instinktů a zkušeností. Každý tým dostal za úkol nesbírat správně sadu zvíře-stopa-potrava. Jako zástupce jsme zvolili divoké prase, zajíce a srnu. Děti si s "lovem a stopováním" poradily na výbornou a nás čekaly klasické pohybové hry. 

Po obědě se situace turbulentně změnila. Zatímco dopoledne jsem "hřiště" ovládal já, jakožto fanatický lovec zvěře a zastánce vycpanin, trofejí a guláše, odpoledne na scénu napochodovala Eliška se šokujícím prohlášením (a mapou). Yettiho prý není potřeba lovit, jelikož je to "zvíře" užitečné, které se stará o správný a klidný přechod ze zimy do jara. Naopak je Yettimu potřeba pomoci. Nemůže usnout a je jen na nás, abychom mu připravili kouzelný uspávací lektvar. Když už tedy měla tu divně šifrovanou mapu, rozhodli jsme se změnit cíl naší mise. Odpolední hry byly zaměřeny na získání překladu mapy a následně surovin potřebných pro lektvar. 

Tajemná knihovna, příhodně umístěna kousek od základny a hlídaná lehce sarkastičtími strážci, pomohla dětem s luštěním tajného písma na mapě. Pak už se týmy jednotlivě rozeběhly posbírat tajné suroviny a připravit kouzelný lektvar (jak jinak, než rituálem - scénkou, že?). Když scénky skončily a kouzelný lektvar byl připraven, využili jsme večerní návštěvu a vrhli se na další sadu her. Děkujeme krásným sestrám Ondry (toho kuchaře, přece), které rozšířili portfolio her. 

Když padla úplná tma, přesunuli jsme se do budovy a na Yettiho a lektvar úplně zapomněli. Ne tak Yetti, kterého libá vůně přilákala. I přes světlo v oknech a hlahol dětských hlásků se připlížil až k připraveným lektvarům. Vybral si ten nejlahodnější, vypil ho a již notně ospalým krokem zmizel v temnotě. No fakt, byl tam Yetti. Teda, skoro všichni ho viděli. 

Nás už čekala jen večerka a usínání u nočního kina. 

Neděle má už svůj zaběhlý program. Po posunutém budíčku a rozcvičce jsme se vrhli na poslední sadu her, balení a cestu domů. Příště by to chtělo delší víkend. 

PS: poděkování, kromě Bětky a Aničky Doškářovic, patří samozřejmě i zdravotnici, která nezpůsobila pandemii a když, tak jen trošku, kuchaři, který napojil a nakrmil vše hladové a i ostatním péči dávajícím a o program se starajícím.

Fotogalerie: