2017-01 Dobytí severního pólu

Jak šli na pól:

Na začátku každé výpravy je potřeba určit vedoucího výpravy. 

To je člověk, který standardně:

• - odpovídá na otázky "Kdy už tam budeme?", "Proč nejdeme vlakem?", "Proč jsme raději nešli někam jinak?"
• - hledá ztracené a zapomenuté děti, rukavice a další kusy vybavení
• - stojí mezi rozzuřenými zvířaty a zvířaty, které si vyzvedl od rodičů
• - zjišťuje, že jeho zabalená svačina chutná všem a připravené hry začínající: "rozdělte se na dva až tři týmy po pěti až šesti lidech" mají cenu papíru, na kterém jsou vytištěny
• - bohusově "loví" dítě zapadnuvší mezi vlak a nástupiště (jóóóóó, máte jezdit na výlety, abyste o nic nepřišli)

Na konci výpravy to je člověk, který:

• - má chrapot, nervy na dranc, hlad, žížeň
• - nachodil nejvíce kilometrů
• - slibuje na písmo svaté, že už nikdy nikam nepojede
• - z vybraných 100 Kč mu 150 Kč chybí
• - kromě svého baťůžku nese 2 krosny, 3 baťůžky, v kapse rozbitou a tekoucí láhev, na zádech jedno dítě a za každou ruku další dvě

Ale dnešek byl jiný. Připravené hry sice byly nepoužitelné, ale zahráli jsme si jiné. Severní pól jsme dobyli bez zbytečných řečí kosmonosko-hájenkovou cestou bez ztráty na životech či vybavení. (Slibuji, že než budu příště bušit do stromu a volat "podívejte, jak je ten strom celý dutý", podívám se, že v něm nic nebydlí.)

Po vzoru našich předchůdců jsme se rozhodli na vrcholu uvařit čaj. Ale městský život se na nás už podepsal, takže jsme se jen začoudili. Nevadí, aspoň jsem měli víc času sáňkovat po z...... ze svahu dolů prostě.

Pro návrat jsme zvolili cestu na Bakov a vlakem domů. Bylo to i trochu kvůli tomu, abychom si v místní cukrárně vyzvedli zaslouženou odměnu za prvních 12 km počítaných do plánované STOVKY nachozené v rámci výletů PMD. Tak schválně, zda se nám to povede. 

A pozor: Pro toho, kdo s námi nachodí nejvíc kilometrů je v červenci 2017 připraven sladká odměna.

Tak zas příště.

Fotogalerie: