2016-08 Vodácká výprava z Benátek do Brandýsa

Prolog:

to, že Boleslaví teče Jizera, to vím od malička. Už jako malý jsem se v ní koupal a patřím do té generace dětí, které se pak domů vraceli modré, zelene, červené či jinak barevné. To podle toho, jaká barva byla použita pro barvení látek v nedaleké Tibě v Josefově Dole. Také jsem věděl, že na Jizeře jezdí vodáci. Několik let na ZŠ jsem chodil "na Vodáky", takže umím dojet do Podlázek k jezu a vytáhnout potopenou kanoi z prostředka řeky. Taky umím jako háček ztratit během pádlování pádlo, ale na to moc hrdý nejsem. Nutno podotknout, že se kormidelník styděl ještě víc. Za mě. No nic, popojedem.

Co jsem ale nevěděl, že se Jizera standardně nejezdi jen kolem Železného Brodu, ale, že se dá jet i v dolním toku a to z Benátek na soutok s, ano děti, s Labem a ne Vltavou. Také jsem nevěděl, kde tento soutok je. Marketingově to má lépe zvládnutý soutok Labe a Vltavy na Mělníku, ale Lázně Toušeň s propagací svého soutoku poněkud zaostávají.

Jdeme na to:

Start i cíl výletu byl tedy jasný. Teď už jen zbývalo vybrat posádku. Pozval jsem každého, kdo by jenom mohl nebo chtěl jet. Pro jistotu jsem si předem zjistil i počet lodí. Podle paní z půjčovny "lodí máme 13. Máme v tuto chvíli 10 dvoumístných a 1 trojmístnou" jsme měli k dispozici lodí víc než dost. Z "milionu" pozvaných lidí se nás nakonec sešlo stejně poněkud méně a to krásných 6.

Vylosovali jsme kormidelníky podle počtu odsloužených let na jakékoli pozici na lodi a přiřadili háčky podle klíče "s tím nejedu, ten mě utopí", "já nechci umřít" atp. Začátek byl poněkud rozpačitý, ale naštěstí se lodě otáčely jen horizontálně a ne vertikálně. Po chvilce jsme byli schopni i soulodit, povídat si a kochat se krajinou. Na tomto úseku Vás nečekají žádná panoramata trčích skal, hluboké lesy a bouřící peřeje. Cesta je to pohodová i pro hodně začínající vodáky a ještě vhodnější pro děti. Oba dva jezy, které cestou potkáte umožňují pohodlně vystoupit a zase nastoupit zpět. Jediný adrenalin je podjezd spadlého kmenu pod mostem u Předměřic (ale dá se objet) a peřejky o kousek dál, kde se řeka zúží a jako střela proletí malým kaňonkem, na jehož svahu je cihlová, téměř pohádková, vodárna. Je pravda, že vody bylo trošku méně, takže někdy si o kameny škrtlo pádlo a někdy loď. Ale aspoň jsme věděli, že se jen tak neutopíme. Cestou jsme prohazovali posádky, aby každý zjistil, jaké to je kormidlovat a každý si mohl projet svůj vlasní keř u břehu. Nikdy bych nevěřil, kolik pavouků se vejde do lodi po jednom prudkém najetí na břeh a jak neohebné jsou na první pohled malé a drobné větvičky. :)

S přibývajícím časem jsem začinali cítit svaly a přemýšleli, jestli Variantu protáhnout naši cestu až do Brandýsa nad Labem pod zámek nenecháme na příště. Času i sil bylo dost, ale rozum nakonec vyhrál. Pádlovat proti dorbnému větru na Labi by už nebyla pohoda a sranda, tak jsme se nakonec těšili jen na soutok.

Soutok:

a je to tady. Pádla pořád ještě dokážeme opřít o dno řeky, ale vepředu, hned za další zatáčkou, to už přece musí být. A doopravdy, projedete zákroutou a před vámi se v tuto chvíli objeví to dlouho očekávané Labe. Najednou pádlem nedošáhnete na dno, bez brýlí nevidíte na druhý břeh a ano, když se "uděláte", loď už asi nikdy neuvidíte. Labe samozřejmě zaostává za Amazonkou, Nilem, Kongem a hromadou dalších řek, ale je naše a my ho máme rádi. :)

Přirazili jsme ke břehu, udělali pár fotek, pochválili se, jak jsme dobří, slíbili si, že příště zkusíme jiný úsek a vyrazili domu odpočívat.

Závěr:

jak se říká: "co se stane ve Vegas, zůstane ve Vegas", tak i my máme několik příhod, které nikomu vyprávět nebudeme. Jen naznačíme možná témata:
- cože, nestartuje? Vždyť jsi ho ráno přivezl ze servisu.
- najizeru.cz: "Ne,my svoz k autu neděláme. Tm svozem zdarma myslím svoz lodí."
- na černo? No, tak to už necháme být, ne?
...

I přes drobné nepříjemnosti, které patří k životu (mému :)) se počasí povedlo, výlet vyvedl, nikdo se neutopil, neudělal, nespálil, nic neztratil ani pádlem nezhmoždil.
Takže zase někdy "ahóóóóóój".

Fotogalerie: