Mnichovo Hradiště, 7. - 9.3.2014
V pátek 7. března jsme se všichni sešli na nádraží v Mladé Boleslavi. Děti daly poslední pusu maminkám, zamávali jsme a nasedli do vlaku, který nás zavezl do Mnichova Hradiště, kde jsme trávili následující tři dny.
Na uvítanou jsme si zahráli pár pro nás klasických, ale pro děti nových her, jako jsou třeba „Zvířátka“. Pak jsme povečeřeli pár namazaných chlebů se sýrem, které nám připravil náš vedoucí Mike. Po večeři za námi zavítala neobvyklá návštěva. Byl to jistý mužík v cylindru a smokingu.
Nepředstavil se nám jménem, jediné, co o sobě řekl, bylo, že cestuje časem a žádal děti o pomoc. Začal nám vyprávět příběh o Paní Zimě, která chce sestoupit na naší zemi a celou ji pokrýt ledem. Ale že se není čeho bát, že díky svým cestám ví, jak vyhrát nad Zimou. Potřebuje však naši pomoc. Aby vše šlo lépe, děti se rozdělily do dvou týmů.
Náš tajemný chtěl všechny přenést časem za osobou, která s touto událostí měla zkušenosti. Bohužel jeho stroj času neměl žádné palivo. To byl první velký úkol pro všechny.
Každý tým musel podle zadaného vzorce posbírat barevné očíslované lístečky. Když tento úkol splnily oba týmy, bylo paliva dostatek na všechny nadcházející cesty a my všichni jsme mohli jít spokojeně spát.
Druhý den ráno jsme se probudili ve sluncem zalitém Egyptě. Přivítal nás již známý cestovatel časem a půvabná egyptská dívka Nemphys. Ona byla ta osoba, která nám měla pomoct. Nejprve jsme ovšem museli provést povinný ranní rituál, kterým jsme děkovali bohům za nový den. Poté se Nemphys dala do vypravování, jak její předci onu velkou zimu zažili, a proto ví, jak my jí můžeme předejít. Dozvěděli jsme se, že je třeba provést jarní rituál a použít k tomu určité jarní předměty, kouzelnou jarní vodu a semena rostlin. Vodu měla naštěstí u sebe, semena jsme si však museli nějakým způsobem opatřit sami. Poté nám předala vzkaz napsaný hieroglyfy, který obsahoval zprávu, kdy a kde provést jarní rituál. Bylo však třeba jej přeložit. Naštěstí náš pomocník věděl o staré knihovně, kde by se nápis přeložit dal. Když jsme ovšem dorazili na místo, zarazil nás duch knihovníka, který nás velice nerad viděl ve své knihovně. Děti museli proto velice opatrně sesbírat všechny stránky slovníku a poté přeložit zprávu. Když vše bylo hotové, vrátili jsme se zpět, Nemphys se s námi rozloučila a my se s cestovatelem vrátili zpět do naší doby, kde už na nás čekal Mike s obědem.
Teď jsme tedy měli vzkaz, věděli jsme, kdy a kde rituál provést, měli jsme vodu, ale chyběla nám semena. Náš pomocník pro nás naštěstí vypátral jistého obchodníka, který nám je byl schopný poskytnout. Vypravili jsme se proto na obchodní stezky, kde jsme našli onoho obchodníka. Ten nám semena slíbil výměnou za různé jiné suroviny. Naše děti proto museli obchodovat s jinými obchodníky a získávat spoustu dalších surovin. Když byl náš obchodník spokojen se sehnaným sortimentem, vyměnil ho za semena.
Teď když děti měly vše, úkolem bylo připravit si rituál. Ten pak po západu slunce na určitém místě vykonaly a podle všeho se jim zimu podařilo zahnat. Pomocník nám poděkoval, rozloučil se a my jsme mohli proto zbytek večera oslavovat.
Druhý den se ovšem pomocník objevil znovu, a oznámil nám, že přes veškeré úsilí Zima nakonec dorazila. Je tu však poslední naděje a to utkat se se zimou osobně. Způsob, jak Paní Zimu zastavit, byl jeden. Posbírat kousky jejího ledového srdce, složit je a tak zničit Zimu. Místo, kde se kousky srdce nacházely, bylo však střeženo pomocníky a samotnou Paní Zimou, bylo proto velmi obtížné se k nim byť jen přiblížit. Oběma týmům se nakonec podařilo splnit svůj úkol. Mohly tak všechny ledové bytosti zahnat a už si jen užívat krásného počasí a tepla. Náš cestovatel nám znovu poděkoval, znovu se rozloučil a už jsme ho nikdy neviděli.
Po obědě jsme si sbalili naše baťůžky a vydali se směr nádraží, nasedli na vlak a v Mladé Boleslavi jsme se opět shledali s našimi rodiči.
Zapsala: Vendy