2010-05 Pravěký víkend

Hrádek nad Nisou, 21. - 23.05.2010

Reportáž:

Páteční večer byl ve znamení cesty do tajemného Trojmezí v Hrádku nad Nisou. A protože cesta do pravěku není jednoduchá, tak jsme tak dlouho nabírali zpoždění, až nám ujel poslední spoj a my strávili v Liberci krásnou hodinku navíc plnou míčových her. Do naší prostorné a jakžtakž vytopené jeskyně jsme se dostali správně vyhladovělí a o to víc nám chutnala připravená večeře. Večer jsme ještě poměřili síly v různých vypečených hrách a pak už rychle každý do své teploučké kožešiny.

V sobotu ráno jsme důkladně protáhly svá pravěká tělíčka a vrhli jsme se na lovení snídaně. A protože jsme lovci zdatní, tak každý ulovil aspoň kus chleba i s nějakým tím mamutem. Poté se každá tlupa pomalovala rodovými barvami a za zvolání bojových výkřiků se Vegani, Mamuťátka i Ještěrky z vysokého stromu vydali na lovení oběda. A že to byla zvířata pořádná, tak se na jejich ulovení musela podílet celá tlupa. Všem tlupám se zadařilo, takže jsme se ještě procvičili v nekonečné vybíjené, vyrobili si pravé pravěké chřestidlo a pak už jsme si dopřávali pořádného žvance a zaslouženého poledního odpočinku.

Slunce už bylo pěkně vysoko, když jsme se vydali do vzdálené civilizace, kde nás čekala pekelně zamotaná stopovaná skrz údolí chlupatých zubatých šelem a okolo neznámých vod plných vodních příšer. Stezka byla protkaná i nelehkými úkoly, kde bylo zapotřebí nejen svalů, ale i nějakého toho fištrónu. Všechny tlupy však šťastně dorazily a mohlo se pokračovat v naší dobrodružné cestě pravěkem. Nakonec jsme se dostali až na samý okraj naší české země, kde jsme sbírali do své paměti různé jeskynní malby, jejichž podobu jsme se snažili překreslit. Jak už to však v pravěku bývá, tak jsme i my ztratili schopnost řeči, a i když domlouvat se jen všelijakými zvuky a posunky není vůbec žádná sranda, tak jsme se zasmáli docela hodně. Ale protože jsme si přeci jen chtěli se svými prakamarády trochu popovídat, tak si večer každá tlupa připravila scénku, jak v pravěku vznikla řeč, u kterých jsme se zasmáli ještě o mnoho víc.

Nedělní dopoledne jsme se již opět museli chystat do civilizace, takže jsme jako správě vychovaní neandrtálci uklidili svoji jeskyni, zabalili svých pět švestek teda kožešin a pomalu jsme zase začínali hrát trošku civilizovanější hry, aby náš návrat pro nás – nebo spíše pro ostatní - nebyl takový šok. Cesta se sice opět neobešla bez nějakého toho dobrodružství navíc, ale přesto jsme všichni dorazili ke své prvotlupě, jejíž zástupci již věrně vyhlíželi na hlavním nádraží.

Takže zase někdy... Uta uta na mamutááááá

Zapsala: Qětinka