2010-03 Přeskoč, přelez, nepodlez

2010-03 Přeskoč, přelez, nepodlez

Bezdědice, 27. - 28.03.2010

Reportáž:

To, že nás čeká výjimečný víkend, jsme věděli předem. Vždyť jsme ho tak i plánovali. Ráno jsme chtěli odjet o hodinu později, aby se všichni stihli prospat. V noci nám chtěli ukrást hodinu času. A České dráhy nás měly odvést o hodinu dřív. Jak zajímavě začne, ale nikdo z nás nečekal.

Jak jsme nikam nejeli

Jak jsme tak čekali na autobus, napadlo nás zavolat pana Ketnera, jestli už je na cestě. Přeci jen, potvrdil to naposledy před sedmi dny a jistota je jistota. Byl trošku zmatený a ujistil nás, že autobusy má, ale všechny v Polsku (kšeft je prostě kšeft). Postavili jsme ho před problém a chtěli po něm řešení. Zatím jsme hráli vypečené hry a odvoz řešili svépomocí. Pomoc nabídla spousta kamarádů a rodičů. My jsme si paličatě stáli za tím, že nás odveze nasmlouvaný dopravce. Ten se činil a sehnal náhradní odvoz. Přijel krásný žlutý mikrobus a my se jali nastupovat. Paní řidička už vyplňovala pokladní doklad, když se zvenčí ozvalo "jééé, máte píchlý kolo". A taky, že měla. Takže všechno zpět; vystupovat a hrát hry.

Kde je hever?

Paní řidička volala manžela, že má píchnuto. Pravděpodobně reagoval jako typický chlap, protože do telefonu jen zavrčela "NEVÍM JAKTO, ŽE JE PRÁZDNÝ. PROSTĚ JE ASI PÍCHLÝ". Ale protože jsme muži činu, zalezli jsme pod auto, našli rezervu a zjistili, že nejde sundat. S tím pomohla až hlídka městské policie (plusový bod pro ně), která použila chvatů a hmatů a rezerva byla na světě. Horší to bylo s heverem, který jsme našli až po asistenci přítele na telefonu z řad prodejců aut značky FORD. Jelikož hever nefungoval podle našich představ a to tak, že vůbec, tak jsme rezignovali, naložili děti do rezervního auta paní od rezervního mikrobusu a zneužili výpomoc kamaráda Zdeňka. Zbytek se nás nasoukal ke Goblinovi a Exáčovi. A jedeméééééé.

Vykutálené a hmotnými dary odměněné hry

Celý víkend byl koncipován jako sled týmových her, kde za každou hru čekala krásná odměna. Tu sladká, tu hmotná; zkrátka jak si kdo zasloužil. Na týmy čekalo běhání, skákání, ale i logické uvažování. Naštěstí se odměny ukázaly dostatečně motivujícími, že ani čtyři výhry v řadě jednoho týmu neodradily ostatní od snahy také něco urvat. Do jedné hry nastoupil i tým vedoucích. Ze začátku byla vidět výhoda jak silová, tak i zkušenostní, ale čas byl nepřítelem dospělých a ubývaly síly a s menší dávkou kyslíku i mozek odmítal pracovat. Zkrátka jsme nakonec skončili v půli startovního pole. Aspoň nenastal střet zájmů, kdybychom vyhráli nějaké odměny. ;)

Odpoledne plné her jsme díky krásnému slunečnému počasí mohli zakončit vzpomínkou na mateřskou školu a to hrou Chodí pešek okolo. Ve školce to teda takhle brutální nebývalo.

Noční kouzlo

Poslední předvečerková hra byla plně v režii jednotlivých týmů, které měly za úkol sestavit tajenku a pantomimicky předvádět jednotlivá slova. Sice to díky hereckému talentu v určitých chvílích trvalo déle, ale bavili jsme se všichni. Teď už jen zbývalo vypucovat zuby a honem spát.

Aspoň to tak vypadalo. V noci, pár minut před druhou hodinou, byl vzbuzen pokoj se starším osazenstvem a v tajemné atmosféře odveden na půdu, kde proběhla příprava na kouzlo, které můžeme udělat jen jednou za rok. Všichni jsme se drželi za ruce a soustředili se. Kouzlo se povedlo. Úderem druhé hodiny byla naše snaha korunována úspěchem a kouzlo bylo naplněno … zmizela jedna hodina. :) Vtip to byl trošku laciný, ale když on každý tak moc toužil po noční bojovce.

Odjéééézd

Neděle už bývá taková … typická. Zabalit, uklidit, naobědvat se, stihnout hry podle uvážení a využít moudra z učebnic, aby v pondělí nebyl ve škole průšvih. Takže … zabaleno, uklizeno, oběd sněden, hry dohrány a učení naučeno; můžeme tedy jít. Krásně nám svítilo sluníčko a cesta rychle utíkala. Jak rychle utekla, jsme zjistili až na nádraží; cestu jsme stihli po dlouhé době v přijatelném čase 80 minut. Jelikož bylo doopravdy nádherně, tak než přijel vlak a při přestupu bylo stihnuto několik posledních her. No a co jsme nestihli, dohrajeme příště. ;)

Poděkování na konec

Nejprve Zdeňkovi, který využil nepřítomnosti manželky, "unesl" syna a nás dovezl do Bezdědic. Ještě mu to nějak musíme vynahradit.

Všem rodičům, kteří nabídli svoji pomoc s odvozem.

Dalším řidičům.

Kuchyni, kde Zuzka a Janča vykouzlily dvě lahodná nová jídla.

Zapsal: Joska

Fotogalerie:


Kontakt

Klub PMD, z.s.

Jana Palacha 1103, Mladá Boleslav, PSČ 293 01

+420 732 583 484