2004-09 Poškolák v Drhlenách

Reportáž:

Kdo nebyl v Drhlenách, neví, co to znamená stát tváří v tvář smrti. Nemluvě o tom, že to byla jediná akce, kde bylo 6! dětí a 12 dospělých.

Z autobusového nádraží jsme vyjeli za slunečního svitu a počasí v údolí u rybníka bylo přesně to, co nikdo nečekal. Kuchař/ka po 5 minutách oznámil/a "Tady já nebudu, ještě bych nastydl/a." a zmizel/a směr domov. Nastavil/a tím laťku víkendu, který byl nejmrazivější, ale i nejvíc stmelující.

Díky přesilovce vedoucích jsme se zapojili do her všichni a oba dva dny jsme si užili. Poprvé jsme hráli nekonečnou vybíjenou a viděli jsme Káju, jak ji vyhrála. Večerka byla dobrovolná a z jediné vydejchané místnosti se nikomu nechtělo až do dvou do rána. Sobotní bojovka byla hra dvojic (dítě a vedoucí) po šesti stanovištích (kde stál zbytek vedoucích). Večerní opékání buřtů bylo spíš o tom, kdo se nejvíc nahřeje a ráno jsme čekali, kdo se už neprobudí, protože ho dostane mráz. :o)

V sobotu dopoledne jsme savovali a protože jsme měli spoustu času, vznikly šablony, které se nám zatím nepovedli trumfnout (viz. kytara od Jiřího).

I když bylo tak šílené počasí, tak to byla určitě akce, kterou si všichni budeme pamatovat a to nejenom kvůli tomu, že někteří z nás viděli poprvé raka :o)

Fotogalerie: