V sobotu ráno se mi vůbec nic nechtělo. Kór, když jsem uviděl vybavení, který přivez Johan. Ale jelikož slib je slib a sport ještě nikoho nezabil (teda skoro nikoho), vzal jsem sestru (a Janu), cestou přibral Exu a ve 13:10 jsme byli u Betonárky. Už z dálky jsme viděli Mika. No jo, byl tam Mike. Sám.
Pět lidí je fajn počet. Ale na co. Chvíli jsme si házeli, chvíli lezli po stěně, ale na fotbálek to nějak nebylo. Ať jsme se dělili, jak jsme chtěli, furt nás bylo v jedný skupině víc. Nejvyrovnanější síly byli v sestavě Exa, sestra, Jana, Mike - oddíl 1 a Já - oddíl 2. Naštěstí dorazila Lucka. Moje šalamounský rozdělení na holky proti klukům neprošlo, tak jsme hráli každej s každým a zároveň každej proti každýmu.
Po házení a fotbálku jsme zkusili i košíkovou, pak zase fotbálek a pak jsme byli mrtví. Sesedli jsme si kolem ohniště a dostali chuť na pečenýho buřta. Jelikož nikdo neměl ani suchej chleba, dohodli jsme se, že někdy příště (já to vaše příště znám, tak jsem si radši dal buřtík doma. Sice vařenej, ale buřtík. :)) a po společném fotu jsme se pomalu rozpustili.
Jen tak mezi náma: přežili jsme všichni. :) Teda; Exa kop Lucku míčem do zad. Prej nechtěně. Ale dělal svatouška, takže mu Lucka uvěřila a odpustila.
Věta, kterou bych nechtěl slyšet před smrtí: "Klidně si tam stoupni, tam nedokopnu."
Zapsal Joska