Jednodenní akce, kde se příprava dělala autem. To se ukázalo jako prozíravé, protože jet to na kole by se podruhé už nikomu nevedlo.
Srazili jsme se ráno na Radouči u Betonárky. Výlet byl stavěn pro starší, takže jsme se ani nebáli pustit na větší část cesty samotné. Společně jsme vyrazili do Bezdědic na první stanoviště. Zde se už vedoucí oddělili a jeli zkratkou. Ostatní jeli podle popsané trasy k místu, kde museli najít další nápovědu, kudy se dát. Po několika stanovištích jsme se "došlapali" až k cíli, který byl ve vesničce Skalsko, kde jsme ještě museli najít odměnu. Ta se naštěstí skládala i ze sladkostí, kterými jsme nabrali energii na cestu zpět.
promiň, že píši s takovým zpožděním, ale poslední dobou mám dost práce. Za tu dobu, co jsme se neviděli, se toho mnoho událo.
A jednou z těch významějších událostí byl právě výlet na kolech, který jsme uspořádali pro naše potěšení. Určitě se teď ptáš, zda si nevymýšlím. Přeci jenom se má postava se sportem příliš nepřátelí, ale přesto věz, že vše, co zde čteš, je namouduši čistá pravda.
No už Tě nebudu déle napínat:
Brzy ráno jsme s Joskou (znáš ho, je to jeden z vedoucích tábora, který se Ti tak líbil) vytyčili trať. Samosebou, že jsme jeli autem, protože kdybychom to měli jet na kole, tak nám to trvalo o poznání déle, nemluvě o naší následné neschopnosti a možná i nechuti absolvovat celou trasu ještě jednou s ostatními účastníky výletu. Projížděli jsme zamračeným a zamlženým jitrem plni mladického elánu, kterého jsme v té době ještě měli dostatek. Umisťovali jsme tajné zprávy do různých zákoutí tak, aby nebylo tak snadné je najít. No vidíš, úplně jsem zapoměl říct pointu celé akce. Takže úkolem výletníků bylo najít skrytý poklad. Cestou jsou rozmístěné psané a kreslené zprávy, které vlastně popisují cestu kousek po kousku. Hlavním cílem ovšem bylo pobavit se a trochu si zasportovat. Vždyť o tom zpívá i Mňága se Žďorpem: "I cesta může být cíl...".
No a teď jsem se konečně dostal ke startu. Možná kvůli špatnému počasí či kvůli jiné ošklivé situaci jsme se sešli jenom čtyři. Já s Joskou a Mike s Goblinem. Naštěstí nás na start přišli podpořit ještě Yuyka s Petrem a Johan s Máťou. Malá účast nás sice mrzela, ale rozhodně nám nemohla zabránit v konání celé akce. No a tak jsme zhruba ve čtvrt na jedenáct vyjeli osudu vstříc. Projeli jsme od Betonárky roklí dolů na Podlázky. Tam byl účastníkům sdělen první dílčí cíl: Vodárna v Bezdědicích. No a pak to začalo naostro.
Celý peleton se prohnal Podlázkami jako vítr, ale už v prvním kopci jsme poznali, kdo že bude brzdou celého výletu. Nevlastní vinou se tímto "černým Petrem" (nepleť si obrazné vyjádření s Yuyčiným hochem) stal Joska. Již od půlky kopce kolo tlačil. Ale musím Ti říct, drahá Sally, že za to mohlo to zatracené kolo, které bylo stavěno na osobu o půl metru menší a o padesát kilo lehčí. Takže trpěli oba. První významná zastávka byla v Katusicích na benzince, kde jsme posvačili a trošku "přifoukli" naše bicykly. Před polednem jsme dorazili do Bezdědic na zastávku autobusu. Odtud už Mike s Goblinem byli svěřeni do rukou osudu a jali se hledat první zprávu, která byla ukryta na skále vedle vodárny. Já a Joska jsme využili náskoku k přemístění do Březovic. Cestou nás však stihla pohroma. Objevili jsme totiž v poli celé hejno žampionů. Neváhali jsme ani minutu a sbírali. Tím se náš náskok sice zkrátil, ale stejně jsme to do Březovic stihli dřív než Mike s Goblinem. No po pravdě řečeno, čekali jsme tam ještě hodinu. Naštěstí svítilo sluníčko a tak to bylo docela příjemné čekání. Joska se dokonce pokoušel skamarádit s jedním místním vlčákem, ale bohužel pes nejevil přílišný zájem. No a potom jsme se konečně dočkali i zbylých dvou cyklistů. Kolem jenom prosvištěli ženouc se za druhou zprávou, která byla ukryta za křížkem před obcí Trnová.
Vedoucí část se zatím urychleně přesunula k lesnímu rybníku u Skalska, kde byla následující zpráva. Tady jsme udělali pár rádoby uměleckých fotek a vytrvale vyčkávali zbytek výpravy. Ti přijeli celí uřícení, ani si nás nevšímali a hnali se ihned ke zprávě. Tu během malé chvilky hledání našli a zase frnkli pryč. Kousek před Skalskem čekala poslední zpráva na vyzvednutí. Dočkala se velice rychle i přesto, že cesta nebyla tak dobře značená. Zřejmě se projevil skrytý intelekt dnešní mládeže. Po "vyfunění" kopce do Skalska nás všechny čekala odměna skrytá za sochou nějakého svatého (promiň mi, že ho nespecifikuji blíže, ale mám ve svatých nějaký zmatek). Chviličku jsme odpočívali a sdělovali si zážitky z cesty a potom hurá domů. Když jsme jeli opět přes Katusice, stavili jsme se v místní restauraci, kde měli chlazenou limonádu. A tady se celý výlet zkazil. Joska ztratil peněženku. Hledali jsme všude, ale nenašli jsme ji. Takovovou smůlu můžeme mít jenom my (určitě si ještě vzpomínáš, jak jsem peněženku ztratil v Praze já). A aby toho nebylo málo, tak houby, které jsme přivezli, se cestou nějak poničily, takže jsme je museli vyhodit.
Domů jsme dojeli naprosto zničení, a to jak na těle, tak na duši. Nebýt příhody s peněženkou, tak by se dalo říct, že výlet se nám opět vydařil, dokonce i počasí spolupracovalo.
No a to je vše,
měj se krásně a pozdravuj tam u vás,
Eskymo