Den 8

Abychom si zasloužili právo na stavbu hospody, museli jsme krále Quartuše a jeho družinu přesvědčit o našich kuchařsých dovednostech. Vaření čaje je vždy maličkost, ale pečení hada ...... nikdo neví, jak to dopadne. Tentokrát se fantazii meze nekladly, takže někteří z nás se do hadů pokoušeli propašovat tajnou ingredienci (pááááárečky) doufaje tak v přízeň masožravého krále. Po dovaření všech specialit jsme okusili krmy bohů z místní kuchyně a radši šli do lesa zkusit přčvést počítačové hry do života - zkoušeli jsme dobívat vlajku ostatních týmů. Moc to nešlo. I když bylo místo u studánky (přesně u TÉ studánky, kde se člověk při cestě lesem vždy musí zastavit) vybráno dobře, tak hra jako taková musela projít rekonstrukcí a kompletní změnou pravidel. Finální verze byla líbiva a určitě si zaslouží zopakovat.
Netrpělivě očekávaný sněm konečně ukázal, kdo je jaký kuchař. Kouzelník Qerlin vše ochutnal a přes naše velké protesty jsme i my museli ochutnat naše výtvory. No .... přežili jsme. S tímto zjištěním jsme ještě odkvapili do jídelny na diskotéku druhého tábora a lehce po večerce i do postelí.
 

Hodnocení dne: Někdy je nejlepší někoho hodit do vody a nechat, ať se naučí plavat. Jak uvařený čaj, tak hadi byli poživatelní a chuť měli víc než příjemnou. Dobívání vlajky v lese nám kromě klíšťat přineslo i zjištění, že počítač nenahradí vše.